Jamkové mistrovství klubu má svůj termín na počátku října. Navazuje na mistrovství klubu na rány, jehož výsledky slouží k nasazování do pavouka. Tento systém se v posledních letech celkem osvědčil, a tak se podle něj hrálo i letos.
Bojovali hráči, kteří byli nominování mistrovstvím na rány a měli chuť hrát. Někteří nominovaní byli nemocní, někteří neměli zájem. Nakonec jsme letos zorganizovali dvě kategorie po čtyřech hráčích, a to pro muže a pro seniory. Ženy se v tomto ročníku do jamkovky nesešly.
Jak je mezi našimi klubovými členy obvyklé, jamkové boje byly velmi tvrdé, nelítostné a především fyzicky náročné. Skoro každý obešel dvě osmnáctky a někteří i více! V hlavní kategorii mužů se mistrem klubu stal Martin Votroubek, který s obhájcem loňského vítězství Mílou Synkem bojoval až do 20. jamky. Třetí skončil Petr Lexa, který porazil jako doplňujícího ex-seniora Mílu Pánka.
V kategorii seniorů se mistrem stal golfový matador Petr Solich, který se ve finále urputně pral s Vláďou Rybářem. Ani v tomto finále 18 jamek k rozhodnutí nestačilo a musela přijít na řadu náhlá smrt. V ní byl úspěšný Petr Solich, který urval výhru na 19. jamce. Bronz vybojoval Láďa Semerád, který porazil Tomáše Kvasničku.
Petr Solich byl tak šťasten, že detailně sepsal celý průběh finále. Pro golfistu, ale hlavně zúčastněné zajímavé čtení:
Ve finále o přeborníka GCHK ve hře na jamky seniorů se 6.10.2019 utkali – a ne poprvé – Vláďa Rybář a Petr Solich. Vláďa učil před 15 léty Petra první golfové údery, a Petr chtěl opět prokázat, že ho jeho bývalý trenér naučil golf hrát velmi dobře.
V krásném prostředí bohdanečského hřiště za příjemného počasí to vypadalo po prvních dvou jamkách, kdy Petr obě vyhrál, na rychlý konec, ale po čtyřech jamkách už bylo srovnáno, zejména díky krásnému paru Vládi na dlouhém tříparu. Po šesté jamce opět vedl Petr o dva, ale Vláďa se až do dvanáctky pořád držel na rozdíl jedné či dvou jamek.
Když na třinácté jamce – dlouhý čtyřpar, s první ranou buď krátkým železem na lay-up před vodu či dlouhým drajvem přes vodu - dal Petr s trochou štěstí par a vedl už o tři, Vláďa jen tak procedil: „S Láďou Semerádem jsem v semifinále taky prohrával, po 10 jamkách o pět, a přesto jsem postoupil!“ a začal kouzlit (navzdory tomu, že už to byla druhá osmnáctka ten samý den!).
Na čtrnáctce - dlouhém pětiparu – kdy Petr nevyužil svoji šanci ze 130 m a třetí rána se mu dokutálela vlevo od greenu do vody a pak si nepřihrál na jednopat – Vláďa klidným bogey snížil. Po dalších dvou pohodových parech (s greeny v regulaci) na 15. a 16. jamce – kdy Petr v prvním případě trefil při ráně do greenu boční větev na bříze, a ve druhém si načipoval na metr od jamky, ale pat nedal, se šlo na 17. jamku za nerozhodného stavu.
A nervy začaly naplno pracovat na obou stranách! Nejdříve na 17. jamce Vláďa zkoušel jestli jsou „krtci doma“, a poté dal třípat, podobně i Petr na 18. jamce „zahájil podzimní orbu“ a dostal míček na green až na čtvrtou ránu, což vzhledem ke klidnému bogey Vládi znamenalo, že se muselo o Mistra klubu seniorů ve hře na jamky rozhodnout až na 19. jamce (pro oba v ten den prakticky už 37. jamka).
Zde už naplno sehrála svoji roli únava, a když Vláda odpálil míček dopravy do vody, Petr tento nečekaný „dárek“ přijal, uklidnil se a klidným parem vybojoval mistrovský titul! Za devatenáct jamek to byl první ztracený míč v tomto finále, což na bohdanečském hřišti se často nestává.
A ještě jedna zajímavost – málokdy se ve hře na jamky stane, že se půlily pouhé dvě jamky, a na všech ostatních zvítězil jeden z aktérů finálového boje.